Čím chceš být až budeš velká? Chtěla bych být paní hajnou v lese...

Má dětská představa o paní hajné v lese se ale zdalovala skutečné realitě, neměla jsem na mysli odstřelování zvěře, ale procházení se v lese a starání se o to ,aby byl pěkný a zelený.

Myslím, že jsem se úplně nevzdálila od svého původního přání, jen se přání modifikovalo do modernější a kreativnější podoby... 

Byla jsem typické panelákové dítě, pro které bylo zahradou sídliště, náš malý ráj vznikal na balkóně, kde jsme relaxovali, koupali se v dětském bazénku a pěstovali mimo jiné rajčata.

Příroda mě lákala odjakživa a tak byla jasná volba, kam půjdu na střední, když jsem zrovna na matematického experta nevypadala.

Střední zahradnická. Praxe v parku, když bylo pod nulou, roubovaní, řízkování (zasvěcení vědí), motání věnců v adventním období, pletí, rigolování pole, to všechno zrovna ve mně nadšení nevzbuzovalo. I když jsme byli skvělá parta a sranda byla.

Na chuť zahradnickému oboru jsem přišla až s naší nadšenou profesorkou na dendrologii, která snad znala všechny rostliny na světě. Vzala nás do Dendrologické zahrady v Průhonicích, její nadšení na mě přeskočilo a já hltala každé její slovo.

Na závěr předmětu nám dala za úkol vypracovat návrh řešení rodinné zahrady. A bylo jasné, čemu se chci dále věnovat.

Po střední jsem studovala zahradní a krajinné úpravy v Mělníku, to mi nestačilo, tak dále na Českou zemědělskou univerzitu v oboru zahradní a krajinné úpravy a studium jsem zakončila titulem Ing. v krajinném inženýrství.

Po vystudování oboru nastalo dlouhé hledání, kde se mám uplatnit a jakým způsobem? Pro různé firmy jsem navrhovala rodinné zahrady, veřejná prostranství, pracovala jsem v realizacích zahrad a veřejných prostorech, věnovala jsem se interiérové zeleni, zpracovávala dendrologické posudky a inventarizace dřevin, řešila jsem kácení a veřejnou zeleň na odboru životního prostředí.

Po narození syna a přestěhování se z paneláku do podnájmu rodinného domu jsme s manželem zatoužili po naší vlastní zahradě a domu.

Sen se nám splnil a my se stěhovali do starého rodinného domu. A jak to vypadalo? 🙂

Všude nepořádek, neustálý hluk, nekončící stavební práce a zahrada jako staveniště. Unavení manželé s protichůdnými názory na vzhled a uspořádaní jak domu, tak zahrady.

Po těchto zkušenostech chápu majitele domů, co již nemají sílu na vytváření svého vlastního ráje – zahrady. Jsou duševně a finančně vyčerpaní a rozhodně nechtějí dále investovat do návrhu zahrady a následné realizaci. Chtějí si ji utvořit sami, až naberou dech…

Jenže zjistí, že to není až tak jednoduché. Hledají nároky každé jednotlivé rostliny, nevědí, jak připravit půdu, kam co nejlépe umístit, aby to bylo funkční a praktické. Rostliny přemisťují, sázejí stromy tam a sem, rostlinám se nedaří a propadají do stále většího zoufalství.

I naše zahrada je stále v procesu. Vyvíjí se podle našich potřeb a přání a ty se mění. Proměnlivost zahrady je důležitá.

Jsem tu, abych Vám ušetřila čas a složité hledání často protichůdných informací. Můj obor je mojí vášní, studovala jsem ho několik let a dovoluji si tvrdit, že nikdy nepřestanu. Ráda předám svoje zkušenosti tak, aby to pro Vás bylo jasné a srozumitelné.

Své zkušenosti jsem posbírala a napsala pro Vás:

eBook zdarma Jedlá zahrada https://andreapajerova.cz/ebook-zdarma/